Rozhovor s fotbalovou hvezdičkou II.

Krásný zimní den všem přátelům a příznivcům našeho klubu. V rámci série rozhovorů s fotbalovými nadějeme přinášíme v tento adventní čas druhý rozhovor s odchovancem našeho týmu, dříčem, kamarádem, příležitostným asistentem trenéra Matyášem Poturnayem. Všichni ho určitě znáte. Jsme rádi, že si na nás udělal chviličku a zodpověděl nám pár otázek. Zde přinášíme jeho pohled na svou fotbalovou kariéru. 

Rozhovor  - Matyáš Poturnay  - t.č. AC Sparta Praha, U 17/U19

Ahoj Maty, mohl bys mi prosím zodpovědět pár otázek pro naše čtenáře, fanoušky a přátele klubu TJ Tatran Lomnice nad Lužnicí? Klidně se rozpovídej.

1. V kolika letech jsi začínal s fotbalem? Kdo Tě k fotbalu přivedl?

Dobrý den všem. Od narození jsem každý víkend vyrůstal na hřišti, kde táta hrál své zápasy, ať už v Rakousku nebo tady u nás. Tudíž k fotbalu mě přivedl táta. Samožrejmě to schválila i mamka, kterou fotbal doprovází celý život. Když mi bylo 5 let, začal jsem trénovat a hrát u nás v Lomnici.

2. Kdo byl tvůj první a další trenéři? Klidně jmenuj a popiš svůj vztah k nim.

Nerad bych na někoho zapomněl, všichni trenéři (a bylo jich spousta) byli pro moji fotbalovou kariéru přínosní.

Můj první trenér byl společně s Panem Krejníkem můj táta. Ti mě, a ostatní, kluky a dívky, naučili fotbal milovat. Což si myslím ,že je v těchto letech nejdůležitější. Dovednosti a ostatní věci se člověk pod dobrým trenérem naučí déle, ale fotbal  se musí milovat, to je základ všeho.

Další trenéři, kteří stojí za zmínku jsou páni Vytlačil, Šmerda a Vychodil, což jsou trenéři, kteří mě měli v žácích na Spartě. Skvělí lidé, kteří rozvíjeli moji fotbalovost velmi dobře. Vycházeli mi vstříc, co se týkalo školy, kterou jsem měl v ČB,  ježdění z Lomnice apod. Za to jim patří velký dík.

Na regionální akademii v ČB jsem zažil také skvělé trenéry. Pan Pouzar a pan Krabec, jsou dva které bych rád zmínil. Stejná krevní skupina jako já. Fotbal milují a udělají pro úspěch vše. Proto jsem pod nima vždycky rád hrál, trénoval a poslouchal jejich zkušenosti. Dodnes jsme v kontaktu.

A poslední koho bych zmínil je trenér Hovorka (momentální trenér - ACS U17). Za 2 a půl roku, co nás trénuje, jsme doma pod nim neprohráli. Tak doufám, že to nezakřiknu. Jeho pohled na fotbal se shoduje s tím mým. Oba preferujeme, hru na risk, hru po zemi, hru, která rozvíjí. Což za mě v českém fotbale chybí a jsme v tom pozadu oproti jiným Evropským státům. ( např. Belgie, Dánsko) Možná někdy v minulosti jsme spolu měli lehké rozpory. Ale to k fotbalu patří a i to mě posunulo. Myslím si, že trenér Hovorka je příkladem pro české trenéry.

3. Kde jsi s fotbalem začínal a kde jsi pokračoval?

Jak už jsem zmiňoval tak mé začátky byly v mém milovaném Tatranu, kde jsem do 8 let hrál, poté hostování v budějovickém Dynamu a v roce 2017 jsem se stal Sparťanem, kde jsem po tříměsíční zkoušce přesvědčil.

4. Jakému domácímu týmu fandíš, je zřejmé, bylo to tak vždy nebo jsi koketoval i s přízní pro jiné kluby?

Vždycky Sparta. Jiný tým nepřipadal nikdy k úvahu. Od mala jsem byl veden ke Spartě, je to srdeční záležitost a je mi ctí, že můžu být součástí největšího klubu u nás. A pak ještě k mému srdci patří místní Tatran, kde jsem začal a dodnes pomáhám, jak můžu ať na pozici u A- týmu, kde jsem druhá ruka táty (trenéra A-týmu) a nebo s organizací akcí apod. Takže Sparta a Tatran. To je srdcovka, pro oba kluby žiju a dělám maximum.

5. Co světové zahraniční kluby, kdo je tvému srdci nejblíž a proč?

Musím říct, že v zahraničí to úplně nemám jako se Spartou. Jsou samozřejmě týmy, kterým to přeju, Barcelona- dříve kvůli Messimu, ale i dnes se na ně rád koukám. Pak Borussia Dortmund a AS Řím, ty jsou mi k srdci nejbližší, je to hlavně kvůli fanouškům, atmosféře a kultuře, kterou oni mají nastavenou v klubu. Jejich zápasy mě baví sledovat. Jsou to blázni. Hlavně můj oblíbenec- trenér José Mourinho v Římě. 

Nejhezčí fotbal momentálně hraje Manchester City a Liverpool, je třeba uznat, že je sledovat, to za to stojí.

6. Kdy ses “za fotbalem” přestěhoval do Prahy?  Kdy a kdo tě oslovil a nabídl hrát za Spartu? Jaká byla Tvá první odpověď, pocity?

V Praze jsem dva roky. Bydlím na intru společně s klukama, kteří nebydlí v Praze stejné jako já.

V době, kdy jsem jezdil s Dynamem na turnaje si mě všiml tehdejší trenér Sparty Milan Jůza. Taky jsem jezdil na Sparta Camp o prázdninách.  Dodnes si pamatuju zápas proti Spartě. Dynamo ČB x Sparta (3:2- Poturnay 2 góly)  Trenér Sparty okamžitě kontaktoval rodiče. V té době už jsem vztah ke Spartě měl. Táta mě bral na Letnou už v 5 letech. To nemohlo dopadnout jinak. A jsem rád, že se to tak stalo.

7. Jsi teď středoškolák, jak zvládáš školu a fotbal? Jakou děláš školu?

Jsem na Obchodní Akademii – Sportovní management na Žižkově. Musím říct, že je to opravdu těžké. Není jednoduché dělat obě dvě věci na 100 %. U mě je fotbal před školou, proto školu někdy šidím. I když vím, že je důležitá.

8. Kdy a kdo tě poprvé oslovil, abys nastoupil za reprezentaci? Jaké jsi měl pocity? Jaký byl Tvůj první zápas “se lvíčkem na prsou”, s kým, kde, jak se ti hrálo, byl jsi nervozní, cítil jsi zodpovědnost?

Reprezentace by měla vždycky být za odměnu. Podávání kvalitních výkonů v klubu pro mě znamenalo, že jsem byl povolán do reprezentační U15 na turnaj v Itálii, kde jsme prohráli až ve finale s Itálií. Stres byl samozřejmě velký v každým zápase. Proti nám stáli hráči z Barcelony, Juventusu Turín, nebo AC Milánu. To s váma zamává, ale abych byl upřímný, bývám nervózní i v naší lize u nás, když hrajeme proti komukoliv, ale je to ta zdravá nervozita. Začne zápas a je to pryč.

Reprezentační pozvánky dostávám pravidelně, doufám, že tomu bude i nadále. Ale vše je jen o mě. Pokud budu předvádět dobré výkony, tak ano.

9. Jak často máš tréninky? Stíháš i individuály? Případně posilovna, běh a tak?

Trénujeme pondělí, pátek odpoledne. Úterý a čtvrtek máme ranní i odpolední tréninky, středy jsou volné. Tedy 6x tréninkových jednotek během 5 dní. V pátek na úkor školy chodím k fitness trénérovi, kde trénujeme techniku běhu, rychlost a sílu. Jinak si myslím, že na Spartě každou složku od fotbalu, přes sílu až po protahování máme v tréninkové jednotce. Podmínky na Spartě jsou na vysoké úrovni. Máme všechen komfort  k tomu, abychom se zlepšovali. Rok, co rok to jde na Strahově nahoru.

10. Jaké jsou Tvé cíle, plány?

Nastanou změny v průběhu zimy. V lednu začínám zimní přípravu s U19 tedy s nejstarší dorosteneckou kategorií. Proto můj cíl je se zde prosadit. Protože zde hrajou kluci, kteří jsou o rok i dva roky stařší. Je to výzva, na kterou se těším. I když musím říct, že kluci z U17 mi budou chybět, protože za půl roku jsme udělali kus práce.

11. Máš i alternativu v případě, že by to ve fotbale “nevyšlo”?

Stát se může cokoliv, ale nepřemyšlím nad tím, chci se živit tím co mě baví. Tedy fotbal. Pokud nebudu profesionální hráč, chtěl bych se i tak  ve fotbale pohybovat, ať už jako trenér, nebo rozhodčí.

12. Vím o Tobě, že jsi i fotbalový rozhodčí, jak ses dostal k pískání? Jaký byl Tvůj první zápas v dresu rozhodčího?

S kamárádem Tadeášem Bickem jsme jeli na školení mladých rozhodčích, kde nás to oba chytlo. Zápasů už mám za sebou hodně, jsem typ, který se snaží hráčům vysvětlovat to, co jsem odpískal a spíš pomoct fotbalu. Protože rozhodčí u nás od okresů až po nejvyšší soutěže jsou opravdu špatný. Na druhou stranu, dnes to nikdo nechce dělat. Někteří trenéři a hlavně rodiče  dětí tu práci rozhodčím hodně znechucují svým chováním.

13. Vím, že máš největší podporu ve své milující a milované rodině, jak tu podporu hodnotíš Ty?

Díky nim jsem tam, kde jsem. Jsem jim za to vděčný, chci něčeho dosáhnout i kvůli nim, aby byli na mě pyšný. Zaslouží si to. Poděkování, ale patří nejen rodině, ale i kamarádům, trénérům, a všem, kdo mi pomáhájí plnit si můj sen.

14. Pro mnoho malých fotbalistů jsi idol už ve svých 16 letech, co bys jim vzkázal, máš pro ně nějakou radu ?

Jak jsem psal na začátku. Dělat to srdcem. Jinak to nemá cenu. Ať hrajete Ligu Mistrů nebo I.B třídu vždy je třeba se vyždímat a odejít ze hřiště s tím, že jsem tam nechal vše. To je věc, která se dá ovlivnit. A dle toho se řídím. To ostatní už je u každého individuální, ale bez přístupu a bez srdce se to hrát nedá.

Nakonec bych chtěl popřát všem občanům Lomnice šťastný nový rok a zvláště fanouškům a lidem, kteří jsou spjati s Tatranem, bych chtěl vzkázat, že se blýská na lepší časy. V této kritické situaci musíme táhnout za jeden provaz, aby Tatran už jen vzkvétal.

Děkuji Matyáši za rozhovor, přejeme fotbalové štěstíčko a ať se Ti splní všechna přání a sny a dosáhneš svých cílů.

Tak to je druhá část naší série rozhovorů. Ještě jednou děkujeme Matymu za čas, který si na nás udělal a přejeme vše jen to nejlepší ve všech směrech.

Galerie k aktualitě